Divadelní spolek HAMBA!
Domů
Historie
Členové
Napsali o nás
Hambaté fotky
Hambaté video
Návštěvní kniha
Kontakt

Rozhovor Kostimila s drakem

Kostimil | Kostislav

Drak: „Co je to za brajgl? Tři hofírci. A vypadá to, že chcou rozhodit sandál.“

Kostimil: „Val augle, draku! Su zpátky. S sebou sem dovalil kingova šotana, jak sem slíbil. Von je úplné řepoň, nemá šajnu, že za chvilu zgebne!“

Drak: „A co ten druhej kalósek?“

Kostimil: „Janek? Šak to je úplné pakin. Náhódó k nám naklapal. Gómal sem, že oceníte malé dezert.

Drak: „To jsi vygómal betélně, dýnstmane. Vodstřel vodsať, ať si možu hodit gábl do baucheca. Prolije se tu krev, džeci budó nafučení a tu bude vojna jak sviňa. A ta mlata mě na zichr udělá silnější!“

Kostimil: „I když bych byl úplně v laufu, kdyby natáhli brka, tak radim počkat.“

Drak: „Počkat?! Tady musí být šecko mlató zfajrovaný!“

Kostimil: „Na to vem jed! Zgómal sem, že se ve fóglím lese nasomrovala početná grupa borců s klackama. Mlatařů je tam hafec na to, aby zagrébyli džeky z celého jedného kingsfíldu. Zatím valijó křivý války, že tam jako nejsó, ale pokud to budó voni, kdo teho ucamraného netopýra a tu fešnó kingovskó hajfu zamordujó a domáknó se to kingáli z obó kingálství, tak to bude mlata jak sviňa - eště větší, než nám klapalo štriclou. Čím víc borců, tím víc zakrócených krků. A až budó ti dutí mlataři pod drnem, těžko pak vemem kramle! Mlata bude fajrovat dál dokavaï nezostane v obojich kingálech stát kámeň na kameňu!“

Drak: „Máš recht, z toho lesa se line deka levoty. Budu ti věřit, vypadáš jak správný fišál. Jankem se nafutruju a hodíme na princa flignu, ať věří, že mňa vodkrouhnul. Hoï si trochu mojí červený. Když ju dáš vyglgat princovi, tak do chvile skoro zhebne a proti zbojníkům nemá šancu. Až natáhle brka tak naber glajze, fofruj k jeho fotrovi a vyklop mu, co sa fčil stalo. Pak bude konečně pořádná mlata a z jejího fajru budu silnější. Pak ti šecko bohatě zacáluju.“

Kostimil: „Kingovské kindoš pod hlínó a zfajrované kingsfíld bude pro mě dost velké randál, mocné dračisko! A i když už mám z Janka solidní bordel v řepě, nech ho prosím déchat.“

Drak: (zařve) „Proč?!“

Kostimil: „Mňa nigdo nevěří ani frňák mezi auglema. Když mi to Janek polepí, líp mi šeci skočijou na lep. A navrch, až z něho nic dalšého nekápne, chcu ho vodkráglovat vlastníma peruťama.“

Drak: „Jestli tu na mňa jezdíš ňáké serpentiny, tak si mňa nepřej! Ať je teda po tvojim, ale chcu na tebe hodit čučku. Gómu, že jeden z tej vaší sajtny je už pod drnem. Jeho duša ale imrvére dýchá. Až si zabalíte kramle, hodím si jeho ksicht a pudu s vama. A jestli vygómám, že jsi na mňa valil křívó válku, budeš první, kdo natáhne brka!“

Kostimil: „V klidú...“

Drak: „Konečná!“

Kostimil: „Gut, gut!“

Drak: „Co je to za hluk? Tři mladíci. A vypadá to, že se chtějí prát.“

Kostimil: „Pohleď, draku! Vrátil jsem se. A přivedl jsem prvního syna krále z blízké země, jak jsem slíbil. Ten vůl vůbec netuší, že ho vedu na smrt.“

Drak: „A co ten druhý člověk?“

Kostimil: „Honza? To je úplná nula. Náhodou se k nám přidal. Říkal jsem si, že oceníte malý zákusek.“

Drak: „Udělal jsi dobře, můj sluho. Jdi mi z cesty, ať můžu začít hodovat. Prolití urozené krve dvou rodů jistě přinese touhu po pomstě a snad povede i k ničivé válce, která znásobí moji sílu.“

Kostimil: „I když by mi jejich smrt přinesla velké potěšení, radil bych ještě chvíli počkat.“

Drak: „Počkat?! Oheň války musí sežehnout tuto zemi!“

Kostimil: „A tak se taky stane, to slibuji. Zjistil jsem, že se v nedalekém Sovím lese usídlila početná skupina zbojníků. Dost velká, aby se postavila armádě jednoho z království. Zatím svou přítomnost úspěšně tají, ale pokud to budou oni, kdo prince a princeznu zamordují a vládci obou království se to dozví, bude válka mnohem krutější než jsme vůbec doufali. Čím víc účastníků, tím víc krve. Válka bude pokračovat, dokud nezůstane v obou královstvích stát kámen na kameni!“



Drak: „Ano, z toho lesa je cítit pach nesouladu. Budu ti věřit. Pochutnám si na tom Honzovi a prince pak nechám věřit, že mi zasadil smrtelnou ránu. Naber si trochu mojí krve. Když ji dáš princovi vypít, bude otráven a zbojníkům se nedovede na cestě zpět ubránit. Až jejich rukou zemře, utíkej co nejrychleji k jeho otci a vylič mu co se stalo. Pak vypukne válka a z jejího plamene se moje síla znásobí. Pak se ti štědře odměním.“

Kostimil: „Princova smrt a pád jeho království mi bude dostatečnou odměnou, mocný draku, ale přestože mi jeho pouhá přítomnost působí neskutečné utrpení, radil bych ušetřit Honzův život.“

Drak: „Proč?!“

Kostimil: „Moje důvěryhodnost je bohužel poněkud nízká. Jeho svědectví bude mít větší váhu. Kromě toho bych chtěl mít příležitost ho zabít vlastníma rukama, jen co přestane být užitečný.“

Drak: „Jestli se mě snažíš podvést, strašně se ti pomstím! Ať je po tvém, ale chci na tebe dohlédnout. Cítím, že jeden člen vaší výpravy po cestě zahynul. Jeho duše už je daleko, ale vzpomínka na něj je ještě stále živá a i naděje na jeho přežití přetrvává. Až odsud odejdete, vezmu na sebe jeho podobu a připojím se k vám. A jestli zjistím, že jsi mi lhal, budeš první, koho pohltí moje zloba.“

Kostimil: „To nebude potřeba...“

Drak: „Trvám na tom!“

Kostimil: „Dobře, dobře!“

Pro zájemce slovník hantecu online. | Zpátky nahoru